← Foto & poezie
SEDMPANY · 1. 9. 2013

ztraceným lodím

ztraceným lodím

ztraceným lodím

ve chvílích kdy slyším upadnout každou vlastní myšlenku

se zastavím

ještě

pozorněji poslouchám

ticho

ohnu chrbát

napnu sval

pomalu a opatrně zvedám

zkoumám, prohlížím ze všech stran

ukládám do archívu

toho ve sklepě mého nikdy nepostaveného domu

prázdně polknu

při pohledu na měsíc

co zmizel za branou

liduprázdna

nelze zastavit pohyb

snad jen možná

pozorovat

být pozorován

z okna světelného domu

kdy lampa signalizuje

ztraceným lodím cestu

domů