← Foto & poezie
SEDMPANY · 1. 9. 2013

přededveřmi

přededveřmi

přededveřmi

Když zaklepal poprvé

příliš mnoho dveří
já nevěděl které otevřít
 
Když zaklepal podruhé
raději jsem se rozhodl
sám sebe uzavřít 

Když zaklepal potřetí
stud nedovolil mému zraku
alespoň klíčovou dírkou nahlédnout 
 
tak přestalo jednoho dne klepání 
 
znenadání na ulici nahý stál
v ruce kříž
mnoho lidí opodál 
 
říkám leč ústa nehybná
jsem tu
či právě umírám
 
do očí světlo mě pálí
hlasu tichému naslouchám
s dýkou dlaň svírám
už není kam
už neutíkám
 
dřevěné perly

trochu lýka

krvavá dýka 
 

kde JÁ je ON

zůstává pouhý stín

mlhovinou

po širých pláních

divoké stádo koní

a k nim přilétá jedna

malá

bílá

holubice

...