← Foto & poezie
SEDMPANY · 1. 9. 2013

labutí pláč

labutí pláč

labutí pláč

jak vlna ztracená v Atlantiku

jak víla roztančená v panoptiku

tys byl a já ne

mé promiň

vím nestačí

a přesto zítřek přijde

po vteřinách

po krůčcích

co šeptají ostnatému drátu

o své bolesti

hra

bez pravidel

bez křídel

letadlo nebo helikoptéra

prosím do větru

prosím o smilování

prosím na kolenou

prosím v hořících plamenech

prosím s hlavou v oblacích

zloba a zášť

dvě dámy co tančí čardáš

pod závojem bolesti

která není

nebyla

nebude

zůstane jen pláč

labutí na opuštěném jezeře

*