← Foto & poezie
SEDMPANY · 1. 9. 2013

hlubina

hlubina

hlubina

roztrhaná duha

zapadá za hranu Atlantiku 

lehce po ní surfuji ve vzpomínkách

na rána i večery a též mezičasy v milování

nyní sám

a přesto 

NEsám

sahám do kapsy

pro rybičku z dětství 

tu kterou jsem nikdy nedostal

úsměvem stírám slzu

ze zaprášeného okénka

zánovního Mercedesu

který právě zaparkoval na zastávce života

tepny se brání průtoku

a v žilách koluje promile či dvě

zoufalství

co se stalo jen divadelní hrou

fraškou

ve snech zmateně prohledává kapsy

od zkrácených kalhot dětství

otázky a odpovědi

nalézá v každém kroku

do neexistujících vteřin

propadá se hlouběji

a hlouběji

hlouběji

louběji

ouběji

uběji

běji

ěji

ji

i

.